Už před devátou do Naivního divadla směřovaly zástupy dětí s učitelkami. Školky ve svých reflexních vestách nebo mikinách přiskákaly buď jen po bílých, nebo jenom po černých dlažebních kostkách a všeobecné těšení šířily i kolem divadelního baru. Ne že by tu dětské diváctvo nebylo už v předchozích dnech, dnes bylo ale skutečně velmi přítomné.
Inscenaci Nádherné úterý Ivany Bílkové podle stejnojmenné knihy Daisy Mrázkové mohli diváci dopoledne vidět v klubu ND. Lehce upravené vyprávění o šíření radosti doprovázela herečka papírovými loutkami, které doplňovala svýma rukama a dalšími pohyblivými ilustracemi promítanými odrazem. Změnou estetiky celý příběh ztratil na něžnosti a básnivosti a stal se více didaktickým. Diváctvo sice poklidně naslouchalo, ale k tanci na závěr se už nikomu z dětí nechtělo.
To je andělení! Divadla DRAK vyvolalo naopak výrazné reakce. Skupina dětí začala skandovat be-ko, be-ko! Když se snažily přimět anděla, aby skočil salto dozadu. Když herečka představující mámu pronásledovala odsouvající se židle, vytrvale na ni volaly, aby si sedla. Ve srovnání s podobně klaunsky laděným úterním představením Big box, které divákovi moc vodítek nedávalo, mělo To je andělení! od počátku jasný cíl. Dostat anděla nahoru. Díky tomu obsahovalo mnoho akrobatických výstupů, gagů, rytmických úseků, které jsem si mohla užít a nepřemýšlet o jejich významu.
Návštěva brněnského Terénu po téměř hodině mlčení utišila opravdu všechny. Loutky Roberta Smolíka se dobře doplňovaly s ilustracemi Veroniky Vlkové a pozvaly nás do světa, kde se vaří, louhuje, drtí nebo se i ukrojí pár kurkumových prstů, abychom viděli, jak se také mohou vyrábět barvy. Ke konci představení se prostor naplnil klidem. A děti, které si ze začátku povídaly o lízátkách, nakonec fascinovaně sledovaly výrobu, opatrně si nádoby s barvou předávaly a spokojeně malovaly.
Usmrkaný nos belgického souboru Theater de Spiegel směřoval k tomu úplně nejmladšímu publiku. Operní představení nás provedlo obličejem. Pomocí mobilů, tabletů a televizí se přikládaly cizí nosy, ústa, oči a uši na herce – hodně přiblížené a výrazně v nadživotní velikosti. Půlhodinový divadelní koncert vážné hudby (s elektrickou kytarou, cellem a všemožnými zvuky úst) se zakončil tancem některých dětí a přídavky. Z celého představení čišela radost a energie účinkujících i těch nejmenších.
Foto: Festival Mateřinka
