V nedožitých 86 letech zemřela 23. května 2023 vynikající loutkoherečka a osobnost spjatá s moderním českým loutkovým divadlem Milena Glogarová. O události redakci informoval manžel Jindřich Belling.
Milena Glogarová se narodila 19.12.1937 v Praze. Základní školu navštěvovala v Praze na Letné. V té době navštěvovala skautský oddíl na Štvanici, kde měly Světlušky klubovnu v dřevěném pavilonu. V roce 1950 byl oddíl i pavilon zlikvidovány. Maturovala na anglickém gymnáziu na Vinohradech (14. jazyková jedenáctiletka). Ve studiu pokračovala 1956-1960 na DAMU (loutkářská katedra). Od roku 1960 členkou divadla SLUNÍČKO a Ústředního loutkového divadla (ÚLD), později Divadla u věže (dnes MINOR), a to až do roku 1991. Od té doby na “volné noze”.
Za ta léta hrála v 77 inscenacích. V letech 1962-1968 externí spolupráce s Černým divadlem v Alhambře, celkem ve třech revuích: BUKOLA, POZOR-FOTO! a ATTAWA – vše v režii Jána Roháče. Na DAMU učila herectví s loutkou v letech 1982-1990. Vlastní One Woman Show “O Květušce” podle Františka Hrubína hrála od r. 1985 přes PRKUS na festivalech jednoho herce v Chebu a pak dlouhá léta po celé republice, i na Slovensku (byl to v podstatě muzikál, kde spolu s herečkou zpívalo i dětské publikum).
Kromě divadla se objevila i ve filmu. Byly to výběrové komparsy (člen komparsu byl vždy herec). V roce 1980 ve filmu “Vrchní prchni” (režiséra Smoljaka podle Svěrákova scénáře) hrála spolužačku Winkelhoferovou na maturitním sjezdu. Ve stejném roce hrála druhou dvorní dámu ve filmu “Hra o královnu režiséra K. Steklého. V roce 1982 to byla elegantní dáma na Karlově mostě ve filmu “YENTL” Barbary Streissandové a v roce 1983 madam z banketu na zámku ve filmu “Rozpuštěný a vypoštěný” (Svěrák, Smoljak).
Svůj hlas propůjčila desítkám figurek animovaných filmů. Hrála na třech kontinentech v pěti jazycích…
V roce 2018 vedla Nina Malíková s Milenou Glogarovou rozhovor k jejímu kulatému životnímu jubileu.
S jejím příchodem do Sluníčka se objevila ideální představitelka dívčích a dětských rolí z pohádkového a fantasy světa, včetně zvířecí říše, která svým svěžím hlasem, elánem a jevištním půvabem mohla plnit úkoly, které moderní loutkové divadlo začalo klást na loutkáře nejen za paravánem, ale i v hereckých rolích před ním. Postavy, které ztvárňovala, měly v sobě něžnost a poezii, které až dojímaly publikum dětské stejně jako dospělé. Na rozdíl od podobných představitelek tohoto oboru, který se může pohybovat na křehké hranici divácké podbízivosti, Milena Glogarová nikdy nesklouzla k hlasové šarži či tak kritizovanému „mrckování“ – její herecký projev byl rozpoznatelný, a přesto v každé roli osobitý.
Poprvé mě okouzlila v titulní roli památné inscenace Míčka Flíčka (1964) v režii Jindřicha Halíka, ale zanedlouho poté i jako Slůně ve Zvědavém slůněti (1966) režírovaném jejím oblíbeným učitelem Erikem Kolárem. Z dlouhé řady rolí mám v paměti i její štěně Petra v Bleděmodrém Petrovi, Princeznu Majolenku ve stejnojmenné inscenaci (1971), Kuře Cupity taktéž ve stejnojmenné inscenaci (1979), ale především výtečnou Onu jako partnerku Václava Koubka v Koubkově a Vostárkově inscenaci Paleček aneb A co strom? V tandemu s generačně mladšími kolegy nejen že dovedla výtečně herecky sekundovat, ale její autorský přínos pro celou inscenaci byl natolik zásadní, že s jejím odchodem z divadla tato inscenace na repertoáru skončila.
Milena Glogarová na jevišti působila jako poněkud bezbranná až naivní bytost, ale kromě toho, že k sobě byla opravdu náročná při zkouškách i reprízách, byla i neúnavnou a tvrdohlavou bojovnicí za čest a úroveň řemesla, které si zvolila za svůj život osud i poslání. Její kolegové by ještě dnes mohli vyprávět o její urputnosti při dobírání se přesné podoby role či jejího smyslu a významu v celku inscenace. Hrdě se hlásila k odkazu „gründerské generace“ Malíka a Kolára, těžce nesla zbourání budovy ÚLD na Gorkého/Senovážném náměstí, kde strávila vlastně celý život. Kde mohla, tam význam tohoto divadla připomínala a vyznávala se z lásky k systému i náročnosti této naší kdysi první a „vzorové“ loutkové scény.
Celý rozhovor si můžete přečíst zde >>>.
