Divadlo rozmanitostí, loutková a alternativní scéna Městského divadla v Mostě, chystá premiéru nového site-specific projektu, který překročí hranice divadla. Režie se ujal Filip Nuckolls, který je mosteckému publiku dobře známý. Premiéra Gulliverových cest se uskuteční v sobotu 10. června v 17:00 na Magistrátu města Most. Další reprízy následují 10. června v 18:00 a 19:00 hodin.
Rozhovor s režisérem Filipem Nuckollsem
Inscenace je adaptací románu Gulliverovy cesty. Proč jste si vybrali právě tuto látku, co Vás na ní
osobně zajímá?
Výběr Gulliverových cest se odehrál tak, že jsme se s uměleckým šéfem Jiřím Krausem dohodli na adaptaci nějaké klasické látky. Původně jsme hodně stáli o Malého prince, ale toho měl již „zabrán“ režisér Zbyněk Srba pro velkou scénu MDM. Po několika dalších jiných návrzích (například dnes tak populární Prašina) se množina možných ztenčila až na Gulliverovy cesty. Původně jsem si myslel, že je to výborný text pro mládež, neboť jsem znal knihy s velkými ilustracemi. Ale správně zasáhla dramaturgyně Kristýna Kolovratová a donutila mě přečíst původní "nezkrácenou“ verzi Swiftova díla. Poté nabralo přemýšlení o podobě Gulliverových cest úplně jiné obrátky. Ale abych odpověděl na druhou část otázky – na Gulliverových cestách, jejich inscenaci, mě zajímá až dadaistická imaginace jejich autora a velký humanistický přesah (snad i humor), že žijeme v universu, kde kolem nás je toho ještě tolik nepoznaného, že kolem nás existují světy a civilizace, které nám mohou připadat divné, jiné, barbarské a neevropské a přesto mohou v něčem být dokonalejší a vyspělejší než náš evropský svět. A že i my se můžeme z pohledu nějaké jiné civilizace jevit jako barbarští, divní a jiní.
Víme, že Gulliverovy cesty budou inscenací site-specific, tedy budou se inscenovat mimo divadelní prostory. Mohl byste trochu přiblížit, o jaký tvar se bude jednat? Jaké využívá prostředky a kde všude se bude moci uvádět?
Začnu od konce Vaší otázky. Gulliverovy cesty budeme moci zahrát všude tam, kde nehrozí déšť, kde je více sálů nebo místností, v jedné, z nichž je výška ke stropu minimálně pět metrů. V takovém prostoru pan Lemuel Gulliver postaví své muzeum, které má následující propozice: vstupní chodbu
pojednávající o jeho cestě do neznáma a mimo představivost; expozici národa Liliputů s předměty, které při návštěvě tohoto národa sesbíral; ukázku života Liliputů s dovezenými jedinci tohoto národa; výběh Gigantů; expozici národa Gigantů s předměty shromážděnými při pobytu mezi nimi; sál tajemných Lapuťanů; cestu domů. Návštěvníky pak v tomto muzeu provází sám zakladatel Lemuell Gulliver.
Jak zatím probíhá proces zkoušení? Diváci vás znají především jako kmenového režiséra činohry, s Divadlem rozmanitostí spolupracujete poprvé. Jaký je pro vás osobně největší rozdíl mezi zkoušením klasické inscenace do divadelního prostoru a zkoušením projektu site-specific?
Zkoušky zatím probíhají snad ke spokojenosti obou stran:-). Mám jisté zkušenosti už s přípravou site-specific inscenací, například Kredenc, Bermudský trojúhelník, V hlavě dr. Edvarda Beneše. Záměrně jsem napsal „s přípravou“. Protože u site-specific inscenací se skutečně více než o nazkoušení dá mluvit o přípravě. Já jsem na jedné z prvních zkoušek hercům řekl, že 60% v takových případech hraje ten nápad a jeho logistika, 25% pak daný prostor, cesta v něm, atmosféra, která je už v něm obsažená a 15% to, jak ho zaplníme hereckou prací. Proces nazkoušení, kdy se simuluje průběh představení, pak probíhá defacto až s diváckou účastí, protože až tehdy se zjistí, jak se diváci rychle přemisťují, jak se v sálech rozmístí, kam míří jejich pozornost atd. To ale zase zajišťuje, že se inscenace neustále vyvíjí a ono divadelní mysterium Tady a Teď je naplňováno bezezbytku.
Kdybyste si mohl vybrat, které Gulliverovo dobrodružství byste chtěl zažít na vlastní kůži?
Nejsem si jistý, jestli bych cokoli z jeho dobrodružství chtěl skutečně zažít na vlastní kůži. Snad kromě těch chvil, kdy klidně plul po moři, ale takových chvil bylo jako šafránu v průmyslových zónách. A pokud bych byl s pistolí u hlavy k takovému rozhodnutí donucen, asi bych si zvolil návštěvu Lilliputova, abych jednou v životě zažil ten pocit, kdy je člověk někomu Bohem:-)
Proč by diváci měli přijít na Gulliverovy cesty? Na co byste je pozval?
Diváky bych rád pozval na sváteční divadelní zážitek v netradičním divadelním prostoru. Na prázdninovou cestu do neznámých končin, na miniaturní i obří loutky, cameru obscuru; na cestu mimo každodenní realitu, za obzory nám předkládané jako hraniční, do končin, kde na starých mapách bylo alibisticky psáno "Hic sunt leones“ v parafrázi „Zde jsou lvi, zde je obyčejnému člověku životu nebezpečné se pohybovat, odtud se nevrátíte takový, jací jste do těchto končin vstupovali.“
Divadlo Rozmanitostí / Gulliverovy cesty, foto T. Branda
Kristýna Kolovratová, Jonathan Swift / GULLIVEROVY CESTY
Podivuhodné muzeum Lemuela Gullivera, jako zábavné a interaktivní divadlo pro mládež od 12 let.
Co trápí nejmenší lidi na světě? A jak přežít v domácnosti plné obrů?
Muzeum dobrodruha Lemuela Gullivera vás zve na cestu po fantastických ostrovech a k prohlídce
podivuhodných nálezů.
Poznejte netradiční projekt na pomezí výstavy a divadelního představení.
O Gulliverovi-cestovateli a dobrodruhovi. O bezbřehé fantazii, o vypravování a sdílení příběhů.
Budeme objevovat všechny předměty a vynálezy, které si Gulliver dovezl z bájných cest.
Pro velké zážitky nemusíte putovat ve skutečnosti nikam daleko.
Režie: Filip Nuckolls
Scénář a dramaturgie: Kristýna Kolovratová
Předloha: Jonathan Swift
Výprava: Jan C. Löbl
Hudba: Ondřej Švandrlík
Hrají: Martin Čarný, Tereza Alferi, Jitka Raková, Július Kubaščík, Barbora Schusswohlová, Quido
Kublák, Kateřina Kluchová a Pavel Zikmund.
