V průběhu druhého festivalového dne mě radostí naplnilo naplněné břicho slona. Kdo ještě nestihl produkci na náměstí, doporučuji z vlastní zkušenosti účast na záchranném letu vzducholodí Elefantelin Naivního divadla. Je to zároveň plnohodnotná divadelní jednohubka i demonstrace objemu sloního břicha. (Zvenku rozhodně nevypadá že by pojalo dvanáct lidí.)
A co se týče objemu – vychytaná scénografie plná skrýší a komůrek byla včera ke zhlédnutí i v představení Tajemná zahrada Divadla U staré herečky. Během celé řady dní (divadelního času) získala drobná scéna snad dvakrát tolik na objemu. Do výšky v rostlinách, které každé ráno přibývaly, do hloubky v krtincích, obývaných krtkem.
Kromě divadla je ale na Mateřince ke zhlédnutí také podívaná nehybná a sice výstava Matěje Formana (a pak ještě výstava Roberta Smolíka) – jako okénka a kukátka do jiných světů, která se otevírají každému, kdo je ochotný se na chvilku zastavit. Je taková napůl neviditelná. Svým kratičkým dotazníkem jsem na ni trochu chtěla upřít pozornost a zároveň si udělat i drobný výzkum mezi účastníky festivalu. (Drobným výzkumem mám na mysli věkově i národnostně smíšený vzorek o devíti respondentech.)
Předkládám k posouzení:
Všichni dotázaní odpověděli, že pravidelně čtou knihy.
Mezi jejich nejoblíbenější patří mj.:
- Zahrada
- O líné babičce
- Medvídek Pú
- Skácelovy knihy pro děti
- Nontan (to je populární japonská dětská série o kocourovi)
- Broučci
- série o Fiškusovi
Všichni si občas kreslí. A to zejména:
- Ne lidi. Ani zvířata. Spíš bytosti. Není to abstraktní. Musím vědět, že je to živé.
- Jen tak…výmysly.
- Rostliny. Kreslím naslepo, tak abych neviděla na papír. Člověk je pak mnohem svobodnější.
- Kytičky. Když telefonuju nebo jsem na přednášce.
- Západy slunce, scenérie. Občas i domy.
Obrazy Matěje Formana je oslovují zejména protože:
- Líbí se mi atmosféra poloprázdných zahradních zákoutí, která z nich je cítit.
- Nejraději mám ten obraz se sněhulákem. Sněhulák po flámu v osení.
- Je to jasný rukopis, vlastní svět pana Formana. Je to poetické.
- Mám ráda přírodní motivy, houby…
- Hezká technika. Skrze drobné nedokonalosti je z toho cítit člověk.
- Je to hravé a živé, nestatické. Není to momentka, je to jakoby neustále v pohybu.
- Je to ozvláštnění prostoru. Po dlouhé době se tu vystavuje zase něco nového.
Foto: Roman Dobeš
