Středeční program festivalu Mateřinka otevřel ve velkém sále Naivního divadla pražský loutkový soubor Buchty a Loutky se svou inscenací Tři zlaté vlasy děda Vševěda. V duchu kanonických pohádkových titulů se ostatně nesl celý zbytek dne.
Další inscenace, kterou mohli návštěvníci festivalu dopoledne stihnout, nesla název Nilas a tisícihlavé stádo z produkce divadelního uskupení Loutky bez hranic. Soubor se inspiroval mýtickými příběhy starých Sámů. Představení se odehrálo v klubu ND, ve větším stanu s omezeným počtem míst a za přítomnosti dvou protagonistek Dory Bouzkové a Terezy Černohorské (které jsou zároveň i autorkami scény a režijního konceptu). Nedokážu v tuto chvíli popsat svůj divácký zážitek, jinak než že vypíšu ty aspekty, které jsem si zapamatoval a bavily mě: Jednoduchá ale plně využitá scéna, sporá loutková akce, hrací bubnem využitý jako malé jeviště a maska při stínohře.
Po zhruba čtyřhodinovém volnu, které se naskytlo kolem poledne, se program přesunul z Naivního divadla, na zahradu Jedličkova ústavu a nakonec do divadla F.X. Šaldy.
Mimo to však byla ve dvě hodiny odpoledne zahájena ve Severočeském muzeu výstava loutek a plakátů výtvarníka Roberta Smolíka. Za jeho přítomnosti si mohli příchozí vyslechnout autorem komentovanou prohlídku vystavených exponátů, jejichž výběr byl koncipován tak, aby prezentoval celkový průřez jeho spolupráce s Naivním divadlem Liberec.
Předposledním představením dne byla Locika Divadla b. Známý příběh na motivy pohádky bratří Grimmů zpracovala herečka a spoluautorka Adriana Kubištová Máčiková jako zábavnou hříčku postavenou na svém výstředním hereckém projevu a jednom jazykovém vtípku spočívajícím ve shodě jména hlavní postavy s názvem salátu.
Finálním spektáklem dne se stala v rozměrném sále divadla F.X. Šaldy inscenace Divadla Minor Princ na bílém koni s podtitulem „koncert pro osm princezen.” Tentokrát šlo o dílo na motivy Princezny Zlatovlásky, což se však krátce po začátku ukázalo jako zanedbatelná informace neboť z pohádky si tvůrci vypůjčili pouze ty motivy, které ilustrují většinu pohádek o udatných princích a křehkých bezbranných princeznách. Toto vše je v inscenaci průběžně parodováno. Postavy zde zastupují mládež, která nechce jednat na základě stanovených pravidel a konvencí (a to ani těch pohádkových), ale na základě vzájemného přijetí svých různorodých povah.
Foto: Roman Dobeš
