Dvacet hudebních uskupeních, devět divadelních performancí, tři dny a sedm set diváků, to vše Valdštejnská lodžie zažila na šestém ročníku festivalu Lodžie Worldfest. Barokní památka Valdštejnská lodžie, jejíž příběh sahá až do
sedmnáctého století, propůjčila své genius loci ke třídennímu festivalu a proměnila se tak v místo oslavující hudbu, divadlo a krajinu.
Na velké terase letohrádku, ze které jsou vidět mohutné koruny stromů, hrála od odpoledne do pozdní noci hudba z nejrůznějších koutů světa. Atmosféra terasy se proměňovala v čase, cestovala například od romantické nálady česko-francouzského uskupení Le Gars Den Bas přes dramatické písně lidového folklóru v podání kapely Korjen až k bujarému veselení s Balkansambel. Šapitó umístěné přímo pod letohrádkem v parku zvaném Libosad zase posloužilo k večerním koncertům, kde se představili Yamaha Oriental, Irish Session nebo Croche Dedans. Kapely rozhodně nenechávaly návštěvníky klidnými, šapitó se během večerů stalo místem uvolněné atmosféry naplněné tancem a muzikou a ani po naplánovaných koncertech nepřestávalo se svým programem. V šapitó se totiž jamovalo až do ranních hodin.
Specifikem festivalu je propojení hudby, divadelnosti a silné vizuality krajiny, ve které se festival odehrával. Organizátoři pracovali s těmito prvky vědomě a doslova je komponovali. Některé produkce se tak z běžného koncertu staly daleko komplexnějším zážitkem, který lze prožít právě na Worldfestu. Takto se například vyvedl koncert peruánského pianisty působícího v Německu pod svým jménem Sergio Díaz de Rojas. Diváci seděli mezi stromy parku a hleděli do krajiny, ve které se za tónů piana objevovaly tanečnice komunikující s prostorem a hudbou. Další takovou site-specific performancí byla i Lesní hostina na motivy irských bájí a legend nebo čtení pohádek v chaloupce stojící uprostřed bažiny, ke které vedla dřevěná lávka.
Výjimečností festivalu Lodžie Worldfest spatřuji v jeho skromnosti a snaze všech uměleckých produkcí o vzájemnou souhru. Na tomto festivalu neexistovala mainstage s populárnějšími kapelami nebo vedlejší s méně známými tělesy. Neexistoval ani hlavní program po boku vedlejšího. Divadlo, koncerty a výtvarné dílny probíhaly souběžně, přičemž se některé divadelní performance opakovaly, aby jich mohlo zhlédnout co nejvíce diváků. Festival také nezakládal svou publicitu na konkrétních hudebních hvězdách a ani jejich účast speciálně nevyzdvihoval. Nelze však opominout páteční euforii z koncertu hudebního dua DVA. I přes velkou různorodost stylů a žánrů festival působil jednotně, jako kdyby všechny performance, a to jak divadla, koncerty nebo čtení, směřovaly ke stejnému cíli. Ostatně už samotný název festivalu ze složení slov World a fest onu pestrost a různorodost nevyhnutelně obsahuje. V tomto směru také oceňuji dramaturgii divadelních inscenací, která nehleděla pouze na zábavné, rodinné, milé a nekonfliktní inscenace, ale naopak svět zobrazila v jeho spletitosti. Inscenace War Maker loutkáře Husama Abeda vyprávěla osud palestinského výtvarníka putujícím válečnou krajinou. Divadlo Krajina v batůžku zase diváky s nadsázkou a vtipem přesunulo do Irska plného deště, barů a lidových písní.
K ucelenému zážitku z festivalu také přispěly teatrální úvody před každou produkcí v podání třech performerů zahalených do masek ptáků. Se zvukem irských dud a specifické flétny low whistle nás upozornili na blížící se začátek dalšího koncertu.
Po skončení festivalu lze lehko nabýt dojmu, jako byste právě opustili třídenní oslavu života. Worldfest je pro děti i dospělé, pro dospívající i seniory, je prostě slavností, která hudbou, divadlem a nejrůznějšími pochutinami opěvuje život.
