Během úmorného srpnového sucha si vybíráme ten nejpřekvapivější čas pro navštívení moravské pálavské oblasti. V bouřlivém dešti se dvacátého srpna vydáváme po dálnici D1 a po dvou a půl hodinách cesty se objevujeme v Pouzdřanech na malebném vesnickém plácku s vinařskými sklípky. Déšť zázračně ustává. V odpoledních hodinách se zde odehrává událost, pro tyto končiny možná nevšední. Pohádkově pomalovaná dřevěná maringotka stojí připravená k představení, herci v pestrobarevných kostýmech, heligonka, jednokolka a obří buben. Je čas na průvod po vesnici, lidé se přeci musí přivítat a přilákat pořádným zpěvem, jucháním, hudbou a vyvolávacími výkřiky „Hej pane! V pět hodin na plácku, ve Sklepní ulici, přijel k vám Cirkus Faust, přijďte!“ Během sobotního odpoledne je však vesnice až apokalypticky prázdná, a tak jsme pouze svědky tajemně vykukujících očí odhrnujících záclony. Po procházce je na plácku překvapivě živo, děti v první řadě už natěšeně čekají, pobíhají kolem, zatímco si dospělí za ně usedávají s džbánky s vínem.
Divadelní uskupení Budenebudekůň složené ze studentů katedry Alternativního a loutkového divadla kočuje již podruhé. Minulý rok po jižních Čechách a toto léto po Moravě kulturně rozžívají města a vesnice, divadlem toliko nepolíbená. Studenti tak obnovují tradici slovenského souboru Teatro Tatro, které se obdobným způsobem v roce 2002 a se stejnou maringotkou vydává kočovat ve společnosti tažného koně Květy na Slovensko, nedaleko ukrajinských hranic. Projekt financovaný převážně z vlastní kapsy umělců si dává za cíl zjistit, zda je možné se divadlem uživit, tedy vydělat si na potravu a nějakou tu večerní hospodu. Maringotka, kterou studenti díky Hátě Vicherkové od souboru Teatro Tatro získávají, je přestavěný valník inspirovaný cirkusovými maringotkami. Údajně ji sestavili robotníci v Mojmírouciach a pomaloval ji významný slovenský scénograf a výtvarník Fero Lipták.
Kolektivně režírované divadelní představení Cirkus Faust autorsky zpracovává mýtus o Faustovi a svým přístupem je otevřené dětem i dospělým divákům. Herci využívají recitace, obhroublého humoru, zpěvu, akrobacie, chození na chůdách i loutek k odvyprávění vlastní verze příběhu, jak se Faust upsal ďáblu. Faust v jejich případě netouží po světských radovánkách a bezmezném bohatství, rád by se stal slavným principálem cirkusu, a to se mu také díky čertům z „pražské čertárenské“ podaří. Žádné blesky a krev, jak říkají dva ďáblovy služebníci v saku, nejsme v patnáctém století a k tomu, naše hovory jsou monitorovány. Faust se upisuje ďáblu s tím, že do roka sežene 666 duší a za to získá famózní cirkus (mezi hříšnými dušemi se objevují i například Michal David, Saša Rašilov nebo Jan Burian).
Za slávu se platí, ale tahle stojí za to. Principál Faust aneb Johan Georg Toast (tak ho přejmenoval ďábel, který přeslechl jeho pravé jméno) se svými roztodivnými exponáty rozehrává grandiózní podívanou po celé ploše úchvatné maringotky. Jeden z delších boků vozu se otevře dokořán, aby vzniklo malé jevišťátko. Ve střeše je poklop, díky kterému mohou herci využívat „panoramatický střechy“ (tedy jak postava Fausta nadšeně komentuje). Faustovy fantastické stars z celého světa (hadí žena Bětuša, fakíři nebo ruská bojovnice Maržena) se nemusí každému zdát tak geniální a principálovy natolik oddané. Některým se jejich výstupy nedaří, anebo se naopak nechávají unášet svým umem, až je Faust musí z jeviště vyhnat nebo jinak před očima diváků přelstít. Z představení čiší obohacující radost herců, kteří se svými kousky upřímně baví, jednotlivé gagy perfektně časují a často prokládají humornými zcizovacími komentáři typu „já se taky bojím, a to v tom hraju.“ Divadelní uskupení Budenebudekůň bohatě, ale s citem kombinuje všemožné aspekty lidové komedie, a tak poukazuje na její nesmrtelnost a právoplatné místo v často vážně tvářícím se divadelním světě.
Dvou týdenní putování s maringotkou přináší unikátní náhled na současnou podobu kočovného divadla. Tvůrčí tým důvtipně ukazuje, jak za skromné peníze vytvořit velikou zábavu, a přitom opečovávat pro společnost tak podstatné hodnoty jakými je pospolitost, soudržnost nebo práce s dětmi. V rámci mnoha diskuzí o zrychleném a konzumním divadle manifestují, jak žít divadlo a jak zastavit chaos a spěch velkoměstské kultury. Jak se navrátit ke kořenům a vybudovat z nich novou a živou tradici po svém.
Cirkus Faust
Divadelní uskupení Budenebudekůň
Pouzdřany, 20. srpna 2022
Tvůrci: Alžběta Nováková, Antonín Brukner, Bobeš Havelka, Jakub Müller a Sára Vosobová
Scénografie: Háta Vicherková
Foto: Magdalena Malinová, Háta Vicherková