Mezinárodní festival Mateřinka 2023 se ve čtvrtek – třetí den – láme v půli. Čtvrtek jsem odstartoval dopoledním představením, které do Liberce přivezlo Divadlo DRAK. Inscenace nese název To je andělení! a festivaloví diváci ji mohli zhlédnout v sále Naivního divadla. Velmi roztomilý úvod byl jako jediný z celé inscenace verbální: dvě děti odříkají modlitbičku „Andělíčku můj strážníčku, opatruj mi mou dušičku…” a odstartují tím celou zápletku příběhu. Na scénu přichází Anděl, který spadl pro děti z nebe a kterého vidí až téměř do samotného konce pouze ony. Celé vyprávění se odehrává za pomoci artistních čísel a klauniád, které byly dokonale přesné a jednoduše pochopitelné. Autoři vycházeli z jednoduchých potkávání, přemisťování, a dalších úkonů, které i dětský divák pochopí. Ve festivalovém představení však dětské publikum, kterého byla polovina sálu, četlo i za autory vytyčenou hranici: školkové děti během představení začaly nejen napovídat hercům a křičet, co si myslí, ale i skandovat. V nacvičené choreografii se herci převalují, dělají salta a z publika se začalo ozývat “BE-KO! BE-KO! BE-KO!”. Došlo mi, že děti myslí “Back flip”, slangově řečeno “backo” (z angličtiny). Nevím, jaký z tohoto zážitku udělat závěr. Ale – omlouvám se za ten výraz – nevychovanost dětí během představení se začíná víc a víc opakovat.
Hostitelský soubor si dnes také zahrál. Naivní divadlo uvedlo inscenaci Babička Červené Karkulky dnes slaví narozeniny!, kterou připravila se souborem umělecká šéfka Michaela Homolová. Klasická pohádka O Karkulce byla obohacená o paralelní příběhy vlků a myslivce. Nechyběl humor, který mě držel od začátku do konce v pozoru. Ne jenom vtipná linka ale i filmové zoomy skrze scénografii pomohly k plynulosti a příjemnému svižnému tempu pohádky. Highlightem byla požírací scéna – ano, loutka sežrala loutku. A v porovnání čilosti dětského publika s představením To je andělení!, až na malé popisné výkřiky “Hele vlk!”, byl na Karkulce téměř klid.
Hosté z Belgie zahráli inscenaci Usmrkaný nos, koláž z videozáznamů lidských smyslových orgánů doplněnou živě zpívanými operními áriemi. Jednotlivé orgány měly vždy svůj výstup a jakoby se jimi formoval lidský obličej. Po skončení představení byly děti vyzvány k tanci na další písničky, dlouho se ale nikdo nezvedl. Stydlivé publikum se probralo až asi po dvou písničkách.
Na závěr mi z celého dne vychází otázka, do jaké míry mohou autoři počítat s aktivitou dětí v průběhu představení. Vždyť jen dnes to byla tři různá představení, tři různá publika a tři různé odezvy.
Foto: Roman Dobeš
