Pátý den festivalu se představili různé generace loutkářů. Dopoledne vystoupil soubor studentů studujících na KALDu, Rozinky a jablka, s představením Veliká řepa. Představení se ztotožňuje s názvem divadelního souboru, protože hlavním materiálem byla řepa v různých podobách: celá, nastrouhaná, sušená, nakrájená na kostičky, nakrájená na tenké plátky. Nejprve se ocitáme v laboratoři, kde se řepa zkoumá a uměle pěstuje. Pak se ale ocitneme v kouzelném světě, kde se odehrává dobrodružství s malou řepou.
V hlavním programu dnes vystoupila Bažantova loutkářská družina s představením Nelkej, Čechie! Fiktivní příběh o hasičích, kteří zachránili Národní divadlo před požárem, byl vyprávěn prostřednictvím kodoskopu. Může se zdát, že jde o “starou animaci”, která moderního diváka nejspíš nepřekvapí. Herecké výkony a způsob vyprávění příběhu spolu s použitím meotaru však byly doprovázeny smíchem diváků a následným bouřlivým potleskem.
Dnes se na festivalu konalo také kolokvium (HE)ART BEATS, na kterém se pozvaní hosté ze zahraničí podělili o to, jak se loutkářské umění rozvíjí v jejich zemích. Jako první vystoupil český loutkář Luděk Richter, který hovořil o historii amatérského divadla v České republice. Dalšími vystupujícími byli loutkáři z Maďarska, Slovinska a Španělska. Každý z nich popsal zvláštnosti vývoje loutkářství ve své zemi a pokusil se poodhalit současné problémy. Zejména v Maďarsku je současná situace poněkud negativní, neboť je zde mnohem menší prostor pro kreativitu a podporu ze strany úřadů. Ve Slovinsku jsou loutkáři i přes malou loutkářskou komunitu finančně podporováni a mají plejádu slavných umělců, kteří loutkové divadlo proslavili ve světě. Ve Španělsku také panuje názor, že dochází k “tvůrčí krizi”. Přesto však cestují po světě, vytvářejí vlastní mezinárodní festivaly a propagují své umění bez ohledu na podmínky.
Po diskusi jsem nabyla dojmu, že navzdory všem překážkám má tento malý svět loutkářů vlastně mocnou sílu jít dál a rozvíjet se. Snad i proto jsme se tu všichni sešli na festivalu Loutkářská Chrudim už po dvaasedmdesáté.
Autorka je Ukrajinka píšící česky. Text není redigován.
