Světovým dnem loutkářství ustanovila 21. březen Mezinárodní unie loutkářů UNIMA poprvé v roce 2000. Na celém světě se na počest loutkářského oboru koná řada akcí a k sepsání poselství je každoročně vyzvána významná světová osobnost loutkového divadla. V letošním roce se této pocty dostalo Inés Pasic. Světový den loutkářství se v současné době v jednom týdnu propojuje se Světovým dnem divadla (27. března) a Světovým dnem divadla pro děti a mládež (20. března).
Inés Pasic, loutkářka, UNIMA Peru
Jménem Mezinárodní loutkářské unie UNIMA zdravím všechny loutkáře při příležitosti Světového dne loutkového divadla.
Pro mé milé kolegy sdílející společný sen, pro posly nadčasových zpráv…
Jsme lidé, kteří vykonávají jednu z nejskromnějších profesí. Paradoxem je, že navzdory tomu mluvíme, debatujeme a zlobíme se na boží svět s intimitou a upřímností starého manželského páru.
Pokaždé, když v našich rukou ožije dřevěná hlava nebo nitě loutky potvrdí spojení mezi vším živým, objevujeme se znovu a znovu jako protagonisté předkládaného příběhu. Pokaždé, když nám animovaný předmět odhalí vzpomínky, které v nás přebývají, nebo se tajemná mystéria zpřítomní ve hře světla a stínu, náš historický čas se snoubí s bezčasím. Když postavy žijící na povrchu naší kůže ovládnou část našeho těla, dojdeme ke zjištění, že každý člověk v sobě obsahuje veškeré lidství. Kromě všech možných forem umění, oddáváme se loutkové hře, vykonáváme starodávný rituál. Děláme hmatatelné a viditelné to, co hmatatelné a viditelné není, a zároveň necháváme loutkáře i diváky zažít vlastní transcendenci.
Žijeme v nádherné a zároveň děsivé době.
Ale nebylo to tak vždycky?
Kráčíme jako lidstvo na pokraji vyhynutí, nebo jsme snad ještě nikdy nebyli tak blízko tomu, abychom si Prométheův oheň přivlastnili?
Strašlivá neúcta! Je známkou naší hlouposti nebo kvantového skoku našeho vědomí?
Dosáhneme kritického bodu, který vyvolá potřebnou změnu, nebo nás umoří setrvačnost, dezinformace a strach?
Kolik řešení můžeme vymyslet a kolik jich můžeme uskutečnit?
Mohou loutky zachránit svět před klimatickými změnami, válkami nebo otroctvím?
To nevím.
Svět je takový, jaký je a pro nikoho a nic neexistují žádné záruky. Jak řekl jeden skvělý básník: „Cesta vzniká chůzí“. Ze zkušenosti a praxe tohoto nádherného umění vím, že loutky jsou světlem ve tmě, sluncem za mraky lidské tragikomedie, útočištěm před bouřemi těžce zkoušených srdcí.
Jsou pozvánkou k nadšenému žití a boji za lepší verzi sebe sama.
Oprošťují nás od vymožeností a „politicky korektních“ věcí. Snímají vážné masky těm, kteří už jednou žili a všechno vědí.
Učí nás hrát si jako děti, bez očekávání a obav. Jsou naším dobrodružstvím, naším nebem, našimi pevnými kroky na zemi.
Jaký lepší dárek než vědomí vlastní lidskosti můžete dát sobě a světu? Ruku v ruce s našimi loutkami ukažme statečnou tvář době, která je před námi, jelikož je výbornou příležitostí k vyndání loutek z kufrů a odehrání pořádné show.
Přeji vám krásný Světový den loutkového divadla.
Inés Pasic pochází z Bosny. Po dokončení studií na sarajevské konzervatoři se seznámila se svým divadelním pedagogem a partnerem Hugo Suarez Floresem. Spolu vytvořili svůj vlastní styl a jazyk, ve kterém kombinují manipulaci, pantomimu a taneční techniky a zkoumají výrazové možnosti jednotlivých částí těla. Jejich společné inscenace byly uvedeny na více než čtyřech stech mezinárodních festivalech například v Japonsku, USA, Kanadě, Francii, Španělsku, Brazílii a Argentině a získaly mnoho ocenění od kritiků i diváků.
V Peru byly inscenace zatím uvedeny například v Alliance Française (Lima a Cuzco), Katolickém kulturním centru San Isidro, Městském divadle v Limě , Peruánsko – severoamerickém kulturním centru (IPNA), Kulturním centrum Ricarda Palmy a v Britsko-peruánském kulturním centru.
Inés Pasic spolu s Hugo Suárezem založila Divadlo Huga a Inés v roce 1986. V roce 2003 založila Inés divadlo Gaia a režírovala inscenaci The Worlds of Fingerman, která získala ocenění na festivalech po celém světě, například cenu MASQUE od Akademie múzických umění v kanadském Quebecu jako nejlepší zahraniční inscenace sezóny 2006/2007.
V roce 2011 režírovala Inés inscenaci Red Thread, která byla uvedena v Limě a Buenos Aires. Od roku 2012 je na turné se svým sólovým představením From the Blue, které získalo cenu publika za nejlepší hru na mezinárodním festivalu scénických jazyků FIL v Rio de Janeiru. V roce 2015 udělil Inés mezinárodní festival Fira Titelles Leida v Katalánsku cenu pro nejlepšího výkonného umělce za tuto inscenaci.
Mezi místa, kde pedagogicky působila v odborných kurzech, se řadí mezinárodní festival Bonecos do mundo Brasil 2013 a 2014, Mezinárodní loutkový festival v Seville 2015 a Centrum scénických umění Eugena O’Neilla v americkém Connecticutu 2015.
Divadlo Huga a Inés obdrželo v září 2015 ocenění Sirena de Oro, které každoročně uděluje italský mezinárodní festival figurativního divadla Arrivano del Mare osobnostem a institucím, které se aktivně podíleli na rozvoji figurativního divadla.
Inés Pasic vytvořila a režírovala následující představení: The Worlds of Fingerman, Red Thread, From Blue, Odyssey a Cabaret Gaia. Inscenace Body Odyssey a About Tenderness vytvořila a spoluprodukovala v roce 2019 pro turínský Mezinárodní festival PIP a Loutkové divadlo v Mostaru.
Ve všech představeních klade Inés důraz na zkoumání metafyzických konceptů. Divadlo Gaia zkoumá za použití minimálního množství textu různé jazyky fyzického projevu, například pantomimu, tanec, animaci a hudbu. Pro umělce je dalším důležitým aspektem důraz na citlivost a ženský pohled na historii světa, kterou až donedávna analyzovala a vysvětlovala téměř výlučně patriarchální kultura. Cirkulární a ekologické vize v jejím díle reflektují touhu po možnosti stát se odpovědnou tvůrkyní individuální a kolektivní reality.
