Pátý festivalový den se (minimálně pro mě) nesl v duchu poutavé vizuality. Ještě stále se v loutkovém prostředí často setkáváme s ošklivostí jako formou. Ta sice může být funkční ve smyslu divadelním, ale občas se na vkus u loutek jen bezdůvodně rezignuje. O to příjemnější je setkávat se s tvůrci, pro které je dominantní minimalismus, elegance a design. Ale na druhou stranu je nutné podotknout, že i vizuál často mate a fotky ve festivalových katalozích mohou být zavádějící. Myslím, že můžu mluvit i za kolegyně, když napíšu, že jsme nejednou byly napáleny a svedeny na scestí slibnou předzvěstí scénografické koncepce.
Palculienka z nezávislého Divadla Š. E. M. vzešlého z bratislavského VŠMU, zasadila příběh malinké holčičky do kulis exaktních a muzejních. Různá prostředí v teráriích posouvají tematickou linku dívky, ke které ostatní postavy přistupují jako k výstavnímu objektu, do skutečně mrazivých rozměrů. Hlínou uhánějí roztodivní mnohonožci, ve vodě své blanité končetiny ráchá ropucha a v podzemních tunelech vládne doslova na kost ohlodaný hlodavec. Všichni jsou ve velkém kontrastu vůči porcelánově bílé panence, která by ale také mohla bezpochyby učinkovat v nějakém hororu. Vše na scéně křičí temnotou a hrůzostrašností. Kromě zelené květiny s velkými listy, ze které se narodila, nenachází panenka nikde bezpečí nebo komfort. Scénografie sama o sobě vykresluje Andersenovskou atmosféru a vztahy mezi postavami. Dívka (v češtině Malenka), nikam nepatří a ostatní postavy s ní jen manipulují, zatímco ona pasivně čeká, kam jí osud zavede. V předloze se pracuje s motivem nuceného sňatku, který však ve slovenské inscenaci nefiguruje. Přesto zůstala zřetelná ona toxická patriarchální snaha ovládat a jako loutku vodit životem ženské pokolení. V tomto případě jde však spíše o spor mezi havětí a něčím žensky jemným, co panenka představuje.
Silným aspektem inscenace je nápaditá a technicky bravurně zvládnutá loutkohra. Roztodivné předměty ožívají v rukou herců zcela přirozeně. Z několika kůstek a vypelichaného kožichu se vmžiku rodí zákeřná a vypočítavá krysa nebo zaprášený krtek. Tvůrci pracují s jednoduchými principy animace velmi efektně a dynamicky. I jejich činoherní zručnost je patrná, skvěle fungují hlasově i pohybově. Dokáží udržet rytmus, přesně časovat změny a nechybí jim ani situační humor. I proto je velká škoda, že inscenace pokulhává na úrovni dramaturgie. Tvůrci zůstali uvěznění někde mezi dvěma možnými směry: tím narativním a tím, který zcela rezignuje na děj a pracuje jenom skrze obrazy. Obě tyto varianty by byly funkční, jenom jejich hybrid celku trochu ubližuje. Palculienka neprochází žádným vývojem, o nic konkrétního se v inscenaci nesnaží, a když konečně poprvé promluví, není nijak vystavěno, proč zrovna v daný moment. Ani poslední scéna odletu spolu s vycpaným ptákem není zřejmá. Jedná se o další únos? Znamená vysvobození? I přesto jsem si setkání s Divadlem Š. E. M. užila a oceňuji především schopnosti a zápal mladých, autorsky pracujících loutkářů.
Na úrovni dramaturgie se mnou nehovořila ani belgická inscenace Pojď sem, která sice pohladila vizuálně, ale chyběla mi u ní větší logická souslednost. Rozumím tomu, že se jednalo o příběh fantazijní a abstraktní (trochu jako třeba Alenka v říši divů), ale ve chvíli, kdy je inscenace označená jako 6+, čekala bych větší snahu jít vstříc divákovi a nesoustředit se jen na dokonalost technického provedení. Dokážu si představit, že kdyby byli tvůrci z Ultima Thule původně filmoví animátoři a poprvé se rozhodli pracovat divadelně, neměla bych mnoho připomínek. Ale abych neskončila předposlední reflexi z festivalu tak skepticky, podělím se o roztomilou náhodu. Při první repríze v 9:00 byli herci asi nervózní a klepaly se jim ruce. Manekýni dvou chlapců se světlými vlasy v námořnických tričkách se tím pádem třásli také a najednou místo dětí vznikl obraz starců. Úsměvné je, že to celku vlastně vůbec nevadilo a příběh se mohl i s potencionálními seniory odvyprávět dál.
Autorka má místo mozku želé, po kterém skotačí malé loutečky (tzv. vedlejší účinek festivalu).
Foto: Roman Polášek
