Nevýhodou tak nabitého festivalu, jako jsou hradecké Regiony, je velmi vysoká šance, že budete v jeden moment chtít být na několika místech na jednou. A právě před takovou Sofiinu volbu mě postavil úterní program. Veškeré váhání ale rozsekla nemožnost odložit ratolest, a tak jsem byla odkázána na venkovní produkce, které je možné sledovat zpoza korby kočárku i s kojencem. Díky této filtraci nakonec z bohatých možností vzešla Červená Karkulka v česko-ukrajinském znění z produkce Divadla Drak a inscenace Za dveřmi již osvědčeného souboru FRAS.
Červená Karkulka těží z česko-ukrajinského obsazení a celá pohádka se odehraje bilinguálně. Český herec Petr Vrběcký s ukrajinskou herečkou Marinou Byt se snaží na pohádce nějak domluvit, někdy to blízkost našich slovanských řečí dovoluje, jindy naopak staví bariéru a na pomoc přichází demonstrace divadlem nebo dětské rovněž česko-ukrajinské publikum. Zpracování známé pohádky perfektně ukazuje, jak jednoduché vlastně je, abychom se mezi sebou domluvili, kolik toho máme společného, a vlastně ani ty rozdíly nejsou nepřekonatelné. Je až dojemné pozorovat, jak děti s cizím jazykem vůbec nemají problém, hercům napovídají a celou pohádku bedlivě sledují od začátku do konce. Téma uprchlické krize přitom není v inscenaci nijak násilně vnucováno, kontrola na hranicích je přirozeným oslím můstkem k hraní pohádky, když úředník nerozumí, kam dívka nese bábovku a čaj. Inscenace ani netíhne k doslovnosti, že by dorozumění usnadňovala ostenze, naopak pastelky mohou být stromy v lese, miska jezero, nůše babiččina chaloupka nebo třeba vlčí tlama. Červená Karkulka je perfektním případem, jak kultura a divadlo může propojovat.
Za dveřmi mi připomnělo mou oblíbenou dětskou knížku. Už ani nevím, jak se jmenovala, ale ilustrace měla jak malované akvarelovými pastelkami, daly se v ní otevírat různá okénka, posouvat postavičky a na některých stránkách se dokonce tyčily 3D objekty z papíru. Za dveřmi je příběh o holčičce, která přijela na návštěvu za tetou a v domě, kde teta bydlí, potkala kluka, s nímž se zapletla do detektivního příběhu. Hlavní roli v něm mají protivný a trochu strašidelný starý soused a tajemný prázdný zamčený byt. Veškeré loutky i kulisy jsou z papíru, dají se různě rozkládat a otevírat, děti tak různě nakukují do všech bytů činžovního domu a poznávají všechny jeho obyvatele. Postavy jsou vyvedeny v několika rozměrech, aby se dala různě kombinovat perspektiva a celek mohl střídat detail. Antonie Rašilovová a Jakub Müller zvládají všem postavám propůjčit jedinečnou osobitost pouhou proměnou hlasového projevu. Představení plyne bez velkého zdržování až k překvapivému rozuzlení a pohádkově šťastnému konci. Doufám, že uskupení FRAS (dříve Československé klacky) budu na loutkářské scéně potkávat čím dál častěji. Už teď se nebojím říct, že jejich jméno je zárukou kvality.
REGIONY Mezinárodní divadelní festival Hradec Králové
24. 6. – 1. 7. 2022
Foto: https://www.festivalregiony.cz/
